Dovolená na Hospodářském dvoře v Bohuslavicích od 18. do 24. 8. měla řadu lákadel. Pojďte se podívat, jak si vše účastníci užili a co tam zažili...pozor, varujeme, je toho víc než dost, ale uznejte, co z toho vynechat?
Bude to i napínavé!
Celé to začalo první večer vstupním entrée princezny, rytíře a služky.
Druhý den jsme čekali na princeznu - to bylo ale dlouhé.
Ještě že tu byl alchymista, naučili jsme se psát tajným písmem.
Protože jsme nedali pokoj, vyrobil pro nás alchymista, tedy alchymistka večer ještě minisopku.
Večerní hra: Zauzluj ruce i nohy, padni na nos a vyhraješ!
Asi to nepoznáte, ale vyrábíme pravé rytířské štíty ke své obraně - jeden neví, co ho může potkat.
A tady jsou už ukázky hotových štítů - ty se povedly, co?
Rytíř se nesmí bát, i když nevidí, vždyť rytíři táhnou za jeden provaz...jé, támhle jeden kouká?!?!
Stvořeni pro boj v terénu.
V náruči princezny se ztiší každá rytířova bolest.
Výroba korunek pro princezny a prince.
Jejich veličenstva neodkládají korunky ani při obědě, jak velí etiketa královského dvora.
Drátěná košila pro rytíře - to bylo potřeba uzlíčků a trpělivosti!
Rodinka na výletě v Telči.
V zámku v Telči se zrovna natáčelo - octli jsme se rovnýma nohama ve středověku.
Téma dne: Zámecká kuchyně - kuchtičky a kuchtíci pracovali s plným nasazením.
No, řekněte: Ta královská tabule se jim ale povedla, nesbíhají se vám sliny?
Zámecké dámy (a nakonec i pánové) se věnovaly líčení a někteří se nechtěli ani odlíčit před spaním.
Každá chvíle volna u zvířátek.
Každá holčička se chce přece stát princeznou na bílém koni - a tady mohly.
A na koníčka mohli i ti nejmenší - brali to se vší vážností.
Klukovská vášeň - aneb stroje, to je moje.
A co dělali dospělí? Poslouchali napjatě přednášky i v pálenici (že to tam ale vonělo).
Naslouchali P. Michaelovi, zpívali s ním, rozjímali a modlili se (i sami).
Účastnili se spolu s dětmi rytířského klání - zde brod bahnem.
Zamýšleli se na kimovkou, jak si to zapamatovat, když je věcí taková spousta!
Vedli výcvik svých panošů v šermu.
Někdy toho bylo na ně docela dost, když měli poti sobě i tři najednou - to padaly i koruny.
Fandili svému rytíři, aby se dobře bránil štítem a nepadl mrtvýk zemi.
Brousili mozkové závity - aneb luští celá rodina.
Zakoušeli v klání mezigenerační solidaritu: "To jablko máš, dědo, daleko, já ti ho tam naženu, ať ho můžeš chytnout do pusy."
Užili si rozpustilou myšku(jako poslední v řadě) a její neutuchající smích v pohádce o veliké řepě.
Žasli nad krásou princezen ve škraboškách na plese a přemýšleli, kdo se z nich v životě vyklube.
Pasovali své svěřence na královské syny a dcery.
Povídali si se svými královskými dětmi.
Zařádili si s dětmi, když hráli spolu divadlo.
Závěrečná spokojenost dospělých všeho druhu: Jak se to povedlo malým i velkým ve vzájemném porozumění, s vděčností za pokojný průběh bez úrazu.