Obrázky z Bohuslavic aneb vstupte mezi urozené

Dovolená na Hospodářském dvoře v Bohuslavicích od 18. do 24. 8. měla řadu lákadel. Pojďte se podívat, jak si vše účastníci užili a co tam zažili...pozor, varujeme, je toho víc než dost, ale uznejte, co z toho vynechat?
Bude to i  napínavé!

Celé to začalo první večer vstupním entrée princezny, rytíře a služky.

Druhý den jsme čekali na princeznu - to bylo ale dlouhé.

Ještě že tu byl alchymista, naučili jsme se psát tajným písmem.

Protože jsme nedali pokoj, vyrobil pro nás alchymista, tedy alchymistka večer ještě minisopku.

Večerní hra: Zauzluj ruce i nohy, padni na nos a vyhraješ!

Asi to nepoznáte, ale vyrábíme pravé rytířské štíty ke své obraně - jeden neví, co ho může potkat.

A tady jsou už ukázky hotových štítů - ty se povedly, co?

Rytíř se nesmí bát, i když nevidí, vždyť rytíři táhnou za jeden provaz...jé, támhle jeden kouká?!?!

Stvořeni pro boj v terénu.

V náruči princezny se ztiší každá rytířova bolest.

Výroba korunek pro princezny a prince.

Jejich veličenstva neodkládají korunky ani při obědě, jak velí etiketa královského dvora.

Drátěná košila pro rytíře - to bylo potřeba uzlíčků a trpělivosti!

Rodinka na výletě v Telči.

V zámku v Telči se zrovna natáčelo - octli jsme se rovnýma nohama ve středověku.

Téma dne: Zámecká kuchyně - kuchtičky a kuchtíci pracovali s plným nasazením.

No, řekněte: Ta královská tabule se jim ale povedla, nesbíhají se vám sliny?

Zámecké dámy (a nakonec i pánové) se věnovaly líčení a někteří se nechtěli ani odlíčit před spaním.

Každá chvíle volna u zvířátek.

Každá holčička se chce přece stát princeznou na bílém koni - a tady mohly.

A na koníčka mohli i ti nejmenší - brali to se vší vážností.

Klukovská vášeň - aneb stroje, to je moje.

A co dělali dospělí? Poslouchali napjatě přednášky i v pálenici (že to tam ale vonělo).

Naslouchali P. Michaelovi, zpívali s ním, rozjímali a modlili se (i sami).

Účastnili se spolu s dětmi rytířského klání - zde brod bahnem.

Zamýšleli se na kimovkou, jak si to zapamatovat, když je věcí taková spousta!

Vedli výcvik svých panošů v šermu.

Někdy toho bylo na ně docela dost, když měli poti sobě i tři najednou - to padaly i koruny.

Fandili svému rytíři, aby se dobře bránil štítem a nepadl mrtvýk zemi.

Brousili mozkové závity - aneb luští celá rodina.

Zakoušeli v klání mezigenerační solidaritu: "To jablko máš, dědo, daleko, já ti ho tam naženu, ať ho můžeš chytnout do pusy."

Užili si rozpustilou myšku(jako poslední v řadě) a její neutuchající smích v pohádce o veliké řepě.

Žasli nad krásou princezen ve škraboškách na plese a přemýšleli, kdo se z nich v životě vyklube.

Pasovali své svěřence na královské syny a dcery.

Povídali si se svými královskými dětmi.

Zařádili si s dětmi, když hráli spolu divadlo.

Závěrečná spokojenost dospělých všeho druhu: Jak se to povedlo malým i velkým ve vzájemném porozumění, s vděčností za pokojný průběh bez úrazu.