Proniklo světlo do tmy smutku?

Světlo se šíří světem - 11.12.2011

Cesty osudu jsou někdy nevypočitatelné a jen těžko bych si ještě před pár měsíci dokázala představit zúčastnit se takové akce. Nejsem věřící já ani manžel a návštěva kostela je pro nás záležitostí vysloveně výjimečnou a propojenou spíše s událostí kulturního než duševního charakteru. Vzhledem k okolnostem jsem ale vítala možnost zúčastnit se vzpomínkové akce a zapálit svíčku za naši zemřelou dceru. Připojil se nejen mladší syn Martin, ale také starší Pavel a manžel, takže do kostela Obětování Panny Marie šla celá rodina.

Těžko říci o takto emočně vypjaté akci, že se nám líbila. Byla to příležitost pro nás všechny, vzpomenout si na dceru, položit zapálenou svíčku k její fotografii a pro syny to byla jedinečná možnost rozloučit se s tragicky zesnulou sestřičkou. Byla jsem překvapena nejen počtem lidí, kteří se „Světla“ zúčastnili a položili svíčky k fotografiím dětí, které neměly šanci prožít dlouhý život, ale i velice citlivým přístupem duchovních k faktu, že se do kostela dostavili i lidé nevěřící. Krásná řeč, závěrečné vypouštění lampionu k nebesům i výběr hudby, či možnost následného posezení u teplého nápoje a občerstvení, to vše dodalo celé akci velmi intenzivní (vhodnější slovo mne zkrátka nenapadá) atmosféru.

Jednalo se o první ročník této akce a já doufám, že nebyl poslední.

Díky všem, kteří se o její vznik a zdárný průběh zasloužili.

Pavlín Vazdová